V Krakově se narodila, žila a po letech života v evropských metropolích vrátila domů. Řeč je mé věrné kamarádce, se kterou oslavíme příští rok 40 let přátelství. Díky ní vcelku pravidelně jezdím do Krakova, kde se potákáváme i s její úžasnou rodinou. Mám ráda tohle krásné lehce melancholické město, kde mají úžasné trhy, výbornou kuchyni a vždycky je co objevovat. Až tam třeba jednou budete nezapomeňte se podívat na místa, které jsou turistovi tak trochu skryty. A taky ochutnat originální polské a krakovské speciality. Krakov je jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst v Polsku, je plné historických a kulturních památek. Město má úžasnou atmosféru a i když jste tu poněkolikáté, vždycky objevíte něco nového. Jako turista Když jste tu jako turista poprvé určitě nevynecháte hrad Wawel. Je to přece jen jedna z nejdůležitějších památek v Krakově. Wawel byl sídlem polských králů a dnes je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Na Wawelu Kromě majestátního hradu si můžeš prohlédnout také Wawelskou katedrálu, kde jsou uloženy ostatky polských králů. Wawel najdete na kopci nad řekou Vislou a sejít k ní z Wawelu můžete tunelem, který vede přímo k Dračíkovi (Smok Wawelski). Socha legendárního draka z Krakova, který podle pověsti dýchá oheň (ve skutečnosti každých pár minut). Dračika si pak můžete v různých provedeních koupit i jako suvenýr. Na Rynek Kromě Wawelu určitě neminete návštěvu krakovského staromáku. Rynek Główny je jedním z největších středověkých náměstí v Evropě. Je centrem života ve městě, obklopeno krásnými historickými budovami. Mezi jeho dominanty patří Sukiennice, což je tržnice se suvenýry – najdete tu šperky, kožené zboží, tradiční keramiku či vyšívaen ubrusy atd. Na náměstí se také nachází Mariánský kostel (Kościół Mariacki) s nádherným oltářem. Z věže kostela se také každou hodinu ozývají trubky tzv. hejnal, který obstarávají trubači z hasičského sboru. Historie u každé zdi Krakov je město, která na vás dýchá historii z každé zdi, domy si uchovávají svoji autentičnost, fasády zůstávají původní, taktéž uvnitř domů se máloco mění. Díky svým polským přátelům jsem se mohla podívat do několika domů a bytů v centru města. Kamarádka má v domě snad jeden z prvních výtahů s koženou sedačkou a dveřmi s broušeným sklem. Sice je to skvost, ale je fakt, že před každou jízdou se ptám, jestli je to bezpečné. Podle kamarádky bezpochyby je 😊 Měla jsem možnost nahlédnout i do bytu v domě, kde za války bydleli Němci. Celá ulice postavení pro německé vojáky. Prostě jednoduchý dům bez výtahu připomínající bytovky, které s eu nás stavěli v padesátých letech. To, že Krakov byl a stále je i židovský, připomíná i židovská čtvrť Kazimierz. Je centrem židovské kultury, synagog, najdet tu i židovský hřbitov. Dnes je ale Kazimierz barů a restaurací. Oskar Schindler’s Factory Ačkoliv jsem byla v Krakově nesčetněkrát teprve letos jsem se šla podívat do Schindlerovi továrny. Je to vlastně muzeum zaměřené na období druhé světové války a Oskara Schindlera, který zachránil životy mnoha Židů. A musím říct, že je to silný zážitek. Sejdeme se na Plantech Krakov má v centru krásný park Planty, který obklopuje historické centrum Krakova, tady si po dni plném turistických atrakcí skvěle odpočinete. Socialismius v přímém přenosu – Nowa Huta Vydáte-li se z centra města, určitě stojí za prohlídku i socialistická čtvrť Krakova, postavená jako vzorové město komunistické éry. Nabízí unikátní pohled na architekturu a život v Polsku v druhé polovině 20. století. Vánoční tip: Pojedete-li do Krakova v období Vánoc, určitě doporučuji navštívit krakovské betlémy tzv. szopki. Krakovské jesličky jsou světově unikátní především v tom, že čerpají z architektury starého Krakova. Jsou navíc netradiční svou barevností a prostorovým pojetím. Szopki jsou na seznamu světového dědictví UNESCO. Krakov je krásné město, kde je stále co objevovat, ale taky ochutnávat. Proto příště o tom, co a kde se skvěle v Krakově vyzkoušet k jídlu.

Když nám bylo náct nebo ještě i přes dvacet byly kavárny vesměs všechny offlinové. Pak si vzpomínám, jak se s příchodem internetu začaly rozmáhat kavárny internetové. Vzpomínáte? Dneska je to už nostalgie, i když ne tak docela. Trendem poslední doby se stávají offline kavárny, kde si můžete povídat s kamarády, relaxovat s knížkou nebo jen tak zevlovat a to vše bez mobilu a dalších digitálních vymožeností dnešní doby. Tak se můžete přenést v čase a znovu zakusit jaké byly kavárny dřív než nás snad skoro všechny pohltil internet…Tad yje několik tipů, kam do offline kavárny zajít. Kavárny bez Wi-Fi Kavárny, které vědomě nenabízejí Wi-Fi, jsou ideální pro lidi, kteří si chtějí odpočinout od technologií: Tvoje máma (Brno) – Kavárna, která se zaměřuje na jednoduchost a relaxaci bez připojení k internetu. Mezi srnky (Praha) – Příjemná kavárna s domácí atmosférou, kde si můžete dát skvělou snídani a klidně si číst knihu. Kavárny s relaxační atmosférou a bez technologií Některé kavárny se zaměřují na vytváření relaxačního prostoru bez digitálních rušičů, kde se můžete soustředit na přítomný okamžik: Café Letka (Praha) – Příjemné místo s vintage interiérem, ideální pro relaxaci u kávy bez digitálního rozptýlení. Super Tramp Coffee (Praha) – Kavárna schovaná ve dvoře, kde je atmosféra jak stvořená pro offline odpočinek. Místní kavárny s klidným prostředím Hledejte malé kavárny, které nejsou součástí velkých řetězců, protože ty mívají klidnější atmosféru. V těchto kavárnách často nenajdete Wi-Fi nebo jsou určené jako místa pro odpočinek bez technologií. Zde jsou některé příklady: Kavárna Parlor (Praha) – Známá pro svůj skvělý výběr kávy a pohodové prostředí bez Wi-Fi. Místo (Praha) – Kavárna, kde Wi-Fi sice je, ale prostředí je ideální pro čtení a relaxaci. 2. Kavárny zaměřené na knihy Kavárny spojené s knihkupectvím nebo zaměřené na čtení bývají ideálním místem pro offline aktivity: Café Fra (Praha) – Spolu s kavárnou je zde i malé knihkupectví, které se specializuje na literaturu. Atmosféra je poklidná a podporuje soustředění. Café Neustadt (Praha) – Skvělá kavárna pro práci nebo čtení s klidnou atmosférou a velkým výběrem knih. Tematické kavárny zaměřené na offline aktivity Boho Café (Brno) – Kavárna s nabídkou deskových her, kde můžete strávit hodiny hraním bez připojení. Recyklo (Olomouc) – Originální kavárna se zaměřením na ekologii a relaxaci, kde Wi-Fi není záměrně přítomná. Tak hezkou offline zábavu

Patřím mezi ty, kteří se každý rok nemohou dočkat až začnou růst houby. A pak když to začne, nejradši by se do lesa odstěhovali. A protože jsem na houbách trávila své dětství, dospívání i dospělost, mám už vypěstovaný takový houbařský instinkt, který je skoro stoprocentní zárukou, že mise bude úspěšná. Tak kdy vyrazit? Pokud se pohybujete spíše ve středu Čech, nechte houbaření na podzim – moje zkušenost od poloviny září až do začátku – někdy až do konce listopadu – to však záleží na počasí. Jakmile začne mrznout, nechte houby v lese!   Snad každý ví, že nejlepší čas na houby je po dešti, ideálně po několika dnech vlhka, protože houby potřebují vlhko k růstu. Přesněji – na houby vyrazte až tak týdne po dešti. Ideální teplota pro růst hub je kolem 15–20°C. Chladná rána a teplá odpoledne jsou perfektní. Jaký les je nejlepší?  Smíšené a jehličnaté lesy s přirozeným podrostem bývají nejlepší. Listnaté lesy jsou skvělé na podzim, kdy se houby objevují mezi spadanými listy. Houby rostou dobře s mechem a kapradinami, ale taky ve vlhkých údolích a u potoků. Zkrátka všude tma, kde se drží vlhko Kdy jít do lesa? Někdo se drží pravidla, že do lesa se chodí ráno, protože toho najde nejvíc. Moje zkušenost je ale taková, že do lesa můžu jít kdykoliv a když rostou, tak nehledě na čas houby najdu. Nejednou jsem houby hledala už když se stmívalo a z lesa mne vyhnala až tma 😊. Spíš než čas se mi osvědčilo jít do lesa v týdnu než o víkendu, což je vcelku logické. A taková procházka lesem po práci je navíc zdravá. Takže zabijete dvě mouchy jednou ranou. Houby na talíři Odmalička jsme ráda houby sbírala, ale až do dospělosti jsem je neochutnala. To se naštěstí změnilo, a tak mám podzimní houbařskou sezonu se vším všudy. A tady je ode mne jeden originální houbový recept, který ocení i vegetariáni. Houbový Wellington – vegetariánská varianta slavného pokrmu Beef Wellington, kde je místo masa použitá směs hub. Budete potřebovat: 500 g čerstvých hub (ideálně směs, např. hříbky, lišky, žampiony) 1 balení listového těsta 1 cibule, najemno nakrájená 2 stroužky česneku, nadrcené 2 lžíce olivového oleje 100 g čerstvého špenátu 50 g parmazánu (nebo jiného tvrdého sýra), nastrouhaného 1 lžíce hořčice 1 vejce, rozšlehané Sůl a pepř podle chuti Bylinky (např. tymián, rozmarýn nebo petržel) podle chuti 2 lžíce smetany na vaření (volitelné) Jak na to: Na pánvi zahřejte olivový olej a přidejte cibuli a česnek. Smažte je, dokud nejsou měkké a lehce zlatavé. Přidejte houby nakrájené na menší kousky a restujte, dokud nepustí veškerou vodu a nebudou měkké. Směs osolte, opepřete a přidejte bylinky (např. tymián nebo rozmarýn). Přidejte špenát a nechte ho zavadnout. Pokud máte rádi krémovější náplň, můžete přidat trochu smetany. Po odstavení z ohně vmíchejte nastrouhaný parmazán. Rozválejte listové těsto na lehce pomoučněné ploše do obdélníkového tvaru (dostatečně velké, aby pokrylo náplň). Uprostřed těsta rovnoměrně rozetřete hořčici (dá jemný pikantní podtón). Do středu těsta položte houbovou směs a zabalte ji do těsta. Okraje dobře přitlačte, aby směs nevytékala. Dejte si záležet na tom, aby spoj byl na spodní straně balíčku. Předehřejte troubu na 200°C. Připravený houbový balíček položte na plech vyložený pečicím papírem. Potřete rozšlehaným vejcem, aby těsto získalo zlatavou barvu. Pečte přibližně 25–30 minut, dokud není listové těsto zlatavé a křupavé. Podávání: Houbový Wellington nechte před krájením asi 5 minut odpočinout. Podávejte nakrájené na plátky, třeba s čerstvým salátem nebo pečenou zeleninou. Tipy: Pro extra chuť můžete přidat k houbám trochu vína během smažení. Wellington můžete naplnit také jinou náplní, například kombinací hub a kozího sýra, nebo doplnit orestovanými kaštany pro sezónní variantu.

Letní pobyt na Costa Blanca nebyl u nás jen o pláži. Chtěli jsme se také podívat alespoň malinko po pobřeží Costa Blanca. A tak jsme se rozhodli, že si na dalších 9 dní půjčíme auto. Zvolili jsme nakonec autopůjčovnu přes Booking, jakožto jistotu, že bude solidní. Nakonec jsme se ale lehce zklamali přesto, že měla dobré hodnocení. Nepříjemná obsluha autopůjčovny. A dodnes nevrácených 70 eur stržených za benzín, který jsme ale do nádrže před vrácením natankovali. Ale co, auto nám i tak náš pobyt ve Španělsku zpestřil. Kde jsme se ubytovali a jaké to tam bylo, si můžete přečíst tady Ráno jsme se tedy vypravili pro auto, a přitom naplánovali náš první výlet. Na autobusovém nádraží v Torrevieje jsme si připadali spíše jako na nádraží v Marakéši. Až klimatizovaný autobus nám připomněl, že jsme stále v západní Evropě. Dojeli jsme na letiště v Alicante, u kterého má většina místních autopůjčoven svá stanoviště. Přímo na letišti vás vyzvednou a dovezu až ke kanceláři autopůjčovny, kde vyřídíte potřebné a auto si na parkovišti převezmete. Pokud si auto půjčujete, nezapomeňte si ho před první jízdou důkladně do detailů vyfotit. Po počátečním stresu, který nám způsobila půjčovna auta kvůli nepříliš vstřícnému personálu, jsme nasedli do peugeotu 2008 a vyrazili do centra Alicante. Pohodlně jsme zaparkovali v podzemním garážích v Puerto de Alicante. A protože jsme měli hlad, zašli jsme si do La Surena na menší občerstvení. Po dvou letech jsem se znovu ocitla na místě, kde jsme byli se synem, což ve mně vyvolávalo lehkou nostalgii. Dali jsme si obloženou bagetu a hranolky a k tomu skvěle vychlazené pivo podávané v mražené pivní sklenici, což umocnilo osvěžení. S výhledem na moře a pláž Postiguet, která byla vcelku přeplněná, jsem netoužila po ničem než být. Pak jsme se krátce prošli po Paseo de la Explanada patřící k hlavním atrakcím Alicante. Dali jsme si dobrou kávu a rozhodli se, že prohlídku starého města s návštěvou hradu Santa Barbara tentokrát vynecháme. Však tohle všechno jsme viděli a zažili při návštěvě Alicante v roce 2022. Navíc nám bylo horko a já měla pro své osazenstvo návrh vypravit se do Benidormu, který je do Alicante vzdálen asi půl hodiny jízdy autem. Co je ale skvělé a musí tu rozhodně zaznít: z Alicante jezdí pravidelně a poměrně často do Benidormu tramvaj. Cesta trvá hodinu, a užijete si cestu plnou krásných scenérií. My jsme ale měli auto, takže jsme za půl hodiny už bloudili v uličkách Benidormu, abychom zaparkovali v centru v garáži. První cesta vedla na pláž Levante, kde jsme si pronajali lehátka a slunečník (1 slunečník a 2 lehátka nás vyšla na 18 eur) a relaxovali a koupali se v moři. Poté jsme se šli projít do starého města, které je opravdu krásné. Procházeli jsme uličkami a vystoupali na vyhlídku, ze které je krásný pohled na moře, pláže se skalisky a nedaleký ostrůvek. Blížil se čas večeře, a tak jsme v uličce plné restaurací usedli do jedné z nich ke stolu a objednali si naše oblíbené kalamáry. Tentokrát jsem zvolili chipirones, což jsou malé kalamáry i s hlavičkami, jsou jemnější než velké, i když tady je to vždy o chuti jednotlivce, já mám nejradši mix malých a velkých kalamárů. K tomu jsme si dali skvělou typickou španělskou majonézu s česnekem alioli a patatas bravas neboli malé čtvrtky pečených brambor s pikantní omáčkou.  A k těm všem dobrotám nesměla chybět samozřejmě osvěžující Sangria. Kdo Benidorm navštívil jistě ví, že je to město mnoha tváří a často se mu dává přezdívka španělský Manhattan. No nevím, pro mě je to prostě Benidorm – španělské přímořské hodně turistické městečko a anglickou čtvrtí. Benidorm je synonymem zábavy a turistických lákadel. Kromě starého města je tu ta moderní s mrakodrapy – mezi nejvyšší patří budova INTEMPO, která je vysoká 189 m a má 47 pater. Když budete v Benidormu doporučuji navštívit Mundomar – zoo s úchvatnou delfíní, lachtaní a papouščí show. V Benidormu je také aquapark s až šílenými atrakcemi, za návštěvu stojí park Terra Mitica. Na Benidormu je sympatické, že turismus je tu místními stále vítán a můžete sem zajet i v zimě. I v prosinci tu můžete totiž běžně zažít teploty přes dvacet stupňů a třeba se i vykoupat v moři. Costa Blanca se stala mojí oblíbenou letní destinací. Jistě existují daleko krásnější místa, ale tohle má určitě něco navíc. Díky místnímu klimatu tu jsou letní vedra daleko lépe snesitelná. A tak i za poledního slunce, není nemožné vyšplhat se pěšky na hrad Santa Barbara. A to není vše. Costa Blanca má i zdravotní benefity. O tom jaké zase příště. Cestám zdar a těm s mořem zvlášť 😊!

Poprvé jsem navštívila Costa Blancu před třemi lety. Tenkrát jsme trávili dva prázdninové týdny v Alicante. A musím říct, že se mne přes počáteční rozpaky nakonec tahle destinace zalíbila. A tak i když se na stejná či podobná místa obvykle nevracím, tady jsem udělala výjimku. A důvodů bylo hned několik…. Letos v lednu jsme si povídali s kamarádkou, jaké asi bude naše léto. Rozpočet nic moc, všude bude navíc narváno a pak to všudypřítomné vedro. Ale vzhledem k tomu, že mám dítě školou stále ještě povinné a já prostě k moři musím, bylo vlastně nezbytné někam k moři vyjet. A co Costa Blanca? Tam je i v létě, kdy celá jižní Evropa padá vedrem díky unikátnímu klimatu a v podstatě stále a příjemně pofukujícímu větříku, fajn. Alicante jsem nechtěla, nějaké menší městečko. Všude jsem v té době četla o Torrevieja, na kterou mnozí nadávali. A to bych nebyla já, abych se na vlastní oči nepřesvědčila. A tak jsme s kamarádkou hovor ukončili optimisticky s příslibem dvou týdnů o letních prázdninách na Costa Blance. Na cestě do… Ani jsme se nenadáli a už jsme seděli v letadle do Alicante. Tentokrát jsme letěli naštěstí z Pardubic. V Praze v té době moc letiště nefungovalo – nejdřív problém s kufry, pak i s odbavením a tak to bylo velmi dobré rozhodnutí. Za necelé tři hodiny jsme přistáli v Alicante. Na letadlo nám rovnou navázal autobus, který nás dovezl až do Torrevieja. Radost, jak nám to pěkně klape, nás ale brzy přešla. Když bus zastavil na nádraží v Torrevieja měla jsem lehce šok. Měla jsem na chvíli pocit, že jsem se ocitla někde na východě v méně civilizované zemi. Slunce pálilo a kamarádka hledala navazující autobus k apartmánu. Po půl hodně čekání a pobíhání kolem jsme se rozhodli pro taxi. To nám také chvíli trvalo než jsme jej objevili. Nakonec jsme ušli 2 kilometry a pak už se toulaly po pobřeží. Euforie se u mne dostavila okamžitě. Tak to prostě s mořem mám. Už se stmívalo, když jsme zamířili k apartmánu. Trochu jsme si zašli a upřímně některé ulice, nepůsobili moc přívětivě. Od sedmdesátek po současnost Torrevieja není celkově příliš hezká. Když procházíte jejím centrem, máte pocit, že jste se ocitli v sedmdesátkách a nic se tu od té doby nezměnilo. Když procházíte po promenádě je pocit velmi podobný. Na Cale Horizonte se už posouváte do současnosti (jak nám vždy hlásila má milá kamarádka, když jsme se blížili z výletu nebo pláže k našemu dočasnému bydlišti) – domky a apartmány jsou povětšinou v urbanizaci a postaveny odhadem od let devadesátých až po současnost. A staví se vesele dál. Vzhledem k cenám nemovitostí a celkově i cenám letním, je ale Torrevieja oblíbená nejen u Čechů, a el také Poláků, Angličanů i Skandinávců. Co byste si při návštěvě Torrevijeji neměli nechat ujít, je růžové jezero, kam jezdí z centra města turistický vláček, ale můžete to k jezeru dát klidně autem – když pojedete směrem z města cedule vás navedou. Když se ocitnete u růžově zbarvené vodní plochy s krystaly bílé soli, je to opravdu těžko popsatelný pocit. Někde jsem dokonce vyčetla, že je jezero oblíbené u lidí, kteří meditují. Věřím, že na tomto místě se musí meditovat skvěle. Španělské jídlo V Torrevieja jsme navštívili typickou španělskou restauraci, kterou vedli manželé španělé a vařili výborně. Jejich chopitos a kamaláry fritas byli naprosto dokonalé. V centru města jsme pak našli velmi elegantní stylovou chinese restauraci, kde byla obsluha jak vystřižené z čínského akčního filmu a jídlo slušné. Jinak jsme pravidelně navštěvovali Mercadonu, stihli jsme i pravidelný trh, kde na můj vkus bylo ke koupi více oblečení než čerstvých produktů. La Mata Pláže jsou všeobecně na Costa Blanca většinou písčité, široké a dlouhé.  V La Mata až na menši balvanovité ostrůvky tomu nebylo jinak, příjemné byly bary podél pobřeží i ty přímo na pláži. Moře bylo vesměs vcelku čisté, jen se nám na dva dny objevili medúzy, které sice vypadal nevábně, ale jak jsme zjistili nebezpečné nebyly. Torrevieja je prázdninová destinace, kde je lepší mít auto – a není problém si ho půjčit i od české autopůjčovny. Město má docela výhodnou polohu –  jste cca 60 km od Cartageny a bahenních lázní v Lo Pagán anebo na druhou stranu si můžete udělat výlet do Alicante či tolik oblíbeného Benidormu – o tom vám zase napíšu příště.

Na začátku letošního léta kamarádka z Krakowa Kašinka slavila padesátku, na kterou mě pozvala. Oslava to byla rodinná a krásná. Vždy, když k ní přijedu obdivuji soudržnost, lásku a respekt její úžasné rodiny. Po oslavě jsem se u své polské přítelkyně zdržela ještě několik dní, a tak mě Kašinka vzala na výlet, který sliboval nové zážitky.  Cestou autem mi vyprávěla, že poplujeme na vorech a já jsem měla hned jasno: „Aha. U nás jsou taky takové – v Českém Krumlově, je to taková atrakce pro turisty.“   Vory splavující Dunajec, (nejde se o překlep,  skutečně je název Dunajec. Řeka ležící v jižním Polsku, která je také hranicí Polska se Slovenskem mezi Lysou nad Dunajcem až po soutok s Lesnickým potokem. Poté pokračuje na svém toku Polskem.) ale vypadají jinak. Přirovnala bych je k několika úzkým neckám svázaných k sobě. Na nich jsou připevněné lavičky, na kterých se sedí a vzdychá na krásou přírody, zatímco horal s bidlem v ruce maká. A dává přitom pozor, aby vás nevyklopil a ještě stačí turistům vtipně povykládat.   Náš vorový výlet začal v přístavu Stromowka. Mohli jsme si vybrat ze dvou tras: splavit se do Szczawnice, což je cca 18 km a na voru bychom strávili cca 2 hodiny a 15 min nebo plout až do KROŚCIENKO – cca 23 km a na vodě strvit cca 2 hodiny. 45 min. Zvolili jsme kratší trasu do Szczawnice.   Nejdřív jsme si koupili v pokladně vstupenky a pak se vcelku rychle dostali na vor. Bodrý polský horal obratně vor navigoval dlouhým bidlem společně s kolegou, který byl na zádi voru.  Byl to úžasný zážitek. Nad vámi a vlastně i kolem vás hory, a naopak při pohledu dolů téměř průzračná řeka plná ryb. Nepřišli jsme ani o zážitek v podobě peřejí a výklad o tom, kde právě proplouváme, historii. Cestou jsme potkali spoustu vodáků, ale hlavně jsme se neustále téměř dotýkali dokonalé divoké přírody. Splyw Dunajce řečeno přesně polsky je vlastně takovou vyhlídkovou plavbou polským Pieninským národním parkem.  Hlavní atrakcí je pak hora s názvem Tři koruny, jak název napovídá její tvar připomíná královskou korunu. Neustále ji máte v patách – před sebou za sebou ze strany…  Po zhruba dvou hodinách připlujete do hezkého leč lehce turistického městečka Szczawnica, kde najdete příjemné restaurace přímo u řeky.  Pokud se potřebujete dostat pro auto na start svého putování po řece Dunajec – není to problém, pravidelně ze Szczawnice jezdí autobusy.   Pokud vás tato atrakce splavu Dunajcem na vorech inspirovala k návštěvě můžete se podívat přímo na stránky provozovatele: https://flisacy.pl/ Dunajec je možné splout i na raftech nebo kajacích. Případně se ho je možné užit i na souši, kdy kolem řeky vedou cyklostezky.   Výletům a zážitkům zdar!

aneb Jak jsem koupila elektroauto online Nakoupit auto z druhé ruky bez toho, abyste nemuseli proběhnout několik autobazarů ideálně s automechanikem či jiným automobilovým odborníkem? Ano, dnes to možné je. Jak to funguje? A vyplatí se to? Jak jsem psala v minulém díle Můj první elektromobil, moje volba byla jasná. Elektromobil značka Kia Soul. Ale kde? „Náhodou Google“ na mne začala vyskakovat reklama na jakýsi online bazar s prověřenými vozy. Web působil na první pohled přehledně a výběr vozů byl víc než slušný. Ale poučena z autobazarů s nepříliš korektními nabídkami a dobře vyškolenými obchodníky mi radil, mi našeptával, ať jsme obezřetná. Tak jsem pročetla kupu recenzí, prostudovala zevrubně celý web a nakonec se rozhodla, že to riziko podstoupím. Navolila jsem si, co chci, aby auto splňovalo a vybírala. Web je intuitivní, tak šlo vše hladce. Po tom, co jsme se rozhodla pro auto, jsem musela nejdříve zaplatit takzvaný car audit, což je garance prověření a důkladné prohlídky vozu. Nejdřív však firma prověří, zda je nabízený vůz k dispozici, nebo už nikoliv. Tady je důležité říct, že nabízené vozy jsou dováženy ze jiných zemí – nejčastěji z Německa, ale viděla jsem například i Belgii či Francii. Abych to shrnula: po tom co si auto vyberete a je stále na prodej, následuje jeho prohlídka – garance online bazaru o stavu vozidla, které vám je buď doporučen či nikoliv ke koupi – po cca týdnu dostanete podrobný popis stavu vozu, který zahrnuje výbavu, případné oděrky, stav pneumatik, brzdy atd. Zkrátka tento car audit vám má říct, jak si auto stojí. Zaplatíte za to 2000 Kč, ale máte jistotu, že nekupujete zajíce v pytli. Alespoň myslím. Poté se tak teprve rozhodujete, zda auto koupíte či ne. Pokud ne, můžete vybrat jiné. Jakmile se ale pro koupi vozu rozhodnete – zaplatíte zálohu a na základě toho se rozběhne proces cesty auta k vám včetně vyřízení všech dokladů – tzn přepis vozu do ČR, přepis vozu na vás, česká TK atd. O vše, co se s autem děje, jste pravidelně informováni. Máte také k dispozici aktuální fotky auta – například, kde stojí atd. Jakmile je auto v ČR a vše potřebné je vyřízené – míří auto k vám domů. A to doslova. V domluvený termín vám ho přiveze řidič až před váš dům, případně si ho můžete vyzvednout na dvou místech, kterými firma disponuje. Co to stojí?  Kromě ceny vozu a car auditu musíte počítat s náklady na dopravu do ČR, vyřízení všech dokumentů k vozu. Cena se různí od destinace vyzvednutí vozu, ale v průměru je potřeba se vším všudy počítat s přibližně 20 000 Kč. I tak se ale taková služba vyplatí. Vše je skvěle zorganizované, ušetří vám to spoustu času i nervů. Auto můžete za daných podmínek po převzetí do 14ti dnů vrátit, máte na něj záruku půl roku, a hlavně si užíváte po celou dobu nákupu skvělého profesionálního servisu. Za mne je tento online autobazar skvělý  a můžu ho na základě své osobní zkušenosti jen doporučit.

Mé srdce bije už delší dobu pro vše španělské, jídlo nevyjímaje. A když jsme čistě náhodou a trochu paradoxně mohla ochutnat tenhle španělský spálený koláč u mých kamarádů – sousedů Poláků, tak se má láska k této zemi ještě zdvojnásobila. A proč pro Soffii? Porotže jej má polská kamarádka Kačenka připravovala pro svoji dceru Sofii k narozeninám (oni jsou Poláci – alespoň jak já je znám – ve znalosti všemožných světových jídel pokrovější než my Češi). Kláč připomíná profláknutý cheesake, ale myslím, že jej chuťpvě převyšuje. Rozhodně něco tak dobrého prostě musíte vyzkoušet. Není to nic složitého, takže je vhodný i pro cukráře začátečníky. Na dormu o průměu 25 cm budete potřebovat: Na formu o průměru 25 cm potřebujete: 1 kg smetanového sýru (ideálně Philadelfii) 200 g krupicového cukru 400 g smetany ke šlehání 1, 5 lžíce vanilkového extraktu 25 g hladké mouky 5 vajec 1 žloutek        Postup přípravy: Troubu předehřejte na 230 °C a do formy dejte dvě vrstvy pečicího papíru, který by měl pokrývat také strany formy. Smetanový sýr šlehejte společně s cukrem na střední rychlost 5 minut. Smetanu promíchejte s vanilkovým extraktem a moukou dohladka, přilijte k prošlehanému sýru a promíchejte dohladka. Postupně přidejte také jednotlivá vejce i žloutek a zapracujte do hladké a poměrně tekuté směsi. Přelijte do připravené formy a lehce promíchejte pomocí vidličky, abyste odstranili případné vzduchové bubliny. Vložte do rozpálené trouby a zprudka pečte 30 minut. Koláč by se měl v troubě nafouknout a zhnědnout až lehce zčernat. Správně upečený dort poznáte tak, že když s formou zahýbete, měl by se poměrně dost třást. Po upečení vyndejte z trouby a nechte ve formě na chladicí mřížce vychladnout alespoň 4 hodiny, následně přesuňte do lednice na další minimálně 4 hodiny či přes noc. Před podáváním cheesecake vyjměte z formy a nechte opět dojít do pokojové teploty alespoň hodinu až dvě, jedině cheesecake v pokojové teplotě bude správě krémový a jemný. A něco navíc: Koláč lze udělat takto bez korpusu, pokud byste raději s korpusem můžete použít ovesné sušenky, které rozmačkáte a promícháte s máslem a poté  pokryjete sušenkovým korpusem dno formy.

Jsem pokroková. A taky asi tak nějak ekologická a krapet možná i ekonomická. Proto jsem neváhala při rekonstrukci ani munutu a pořídila tepelné čerpadlo. Topí i ohřívá vodu za vcelku rozumné peníze. Nešetřila jsem a koupila nádoby na dešťovku i netrpělivě vyhlížím levnější fotovoltaiku. Ale k věci – tedy k autu. Před rokem se mi úplně rozbilo auto. Můj milý citroušek – prostorný a pohodlný až běda, nadobro odešel. Nezbylo mi nic jiného než sednout za volant generálovy staré fabie (Více a vtipněji si můžete přečíst v blogu Generál jede), což byl pro mě úplný návrat do pravěku. Na druhou stranu musím spravedlivě konstatovat, že téměř rok mi staré auto sloužilo, i když jízda v něm byla vždy dobrodružstvím. Ale když už byla jízda ve fabii dobrodružnější víc, než bych si přála, začala jsem se poohlížet po skoro novém autě. Překvapivě brzy jsem měla jasno. Pořídím si elektromobil. Mé uvažování bylo především ekonomické. Při dnešních cenách paliv jako benzín a nafta a leasingu, kterému se nevyhnu, ušetřím celkově na tomto, ale i celkově na provozu. Otázka zněla jasně: Jakou značku vybrat? Jsou to auta stále dost drahá, zvlášť ta, co mají už rozumný dojezd. První volba padla ale stejně na ten nejlevnější elektromobil – Dacia Spring. Naštěstí jsem ale tuhle ne moc dobře znějící značku po delších průzkumech zavrhla, protože: má malý dojezd (cca 170 km a to v létě, co by bylo v zimě) a oplývá velkými kompromisy a levnými materiály – hlavně vně auta. Chvíli jsem pak koketovala se starším modelem elektrickým BMW. Ale právě pro jeho stáří a také malý dojezd i přes super hodnocení, bylo jasné, že je to auto jen do města. Pak jsem narazila na Hyundai Kona. Malé elektrické SUV s velmi slušným hodnocením a dojezdem s menší baterií téměř 400 km a vcelku přijatelnou cenou při pořízení z druhé ruky a stářím kolem dvou let. Bohužel ani tahle značka mi nebyla souzena. Když jsen si chtěla auto po všech zváženích pro a proti zarezervovat, někdo přede mnou byl rychlejší a auto fuč. Vzhledem k ceně tohohle modelu jsem už tak dobrou nabídku nenašla. Vzpomněla jsem si na kamarády, kteří vlastní auto značky Kia a chválí si ho, i když není elektrické. Tak proč by nebylo dobré i to elektrické? Všechny recenze mi potvrdily moji úvahu, že není ve své kategorii vůbec špatné. A tak se mým prvním elektrickým autem stala čistě elektrická korejská Kia Soul. Příště si můžete přečíst Jak jsem si auto vybrala, objednala a nechala přivézt domů. A to vše aniž bych zvedla zadek od PC. Také se dozvíte, kdo mě nejvíc od elektromobilu odrazoval a proč, jaké jsou mýty, ale taky výhody, které se spalovákem nikdy mít nebude.